26.11.2016 Cíťa

Zrovna jsem dokoukal dokument o „ Krakonošovi „ Františku Peterkovi, který bohužel včera odešel do hereckého nebe za Trautenberkem a hajným a zjišťuji, že jsme si trošku podobní. Ne, že bych byl taková korba, ale podobně jako on jsem ryba, tudíž citlivý jedinec. Dojme a rozbrečí mě skoro všechno.

Tak třeba včera byla Eliška s babičkou na vánočních trzích a prý si sama na mě vzpomněla a za každou cenu mi chtěla koupit dáreček. Sbírám magnety z různých míst na ledničku a Pražský orloj jsem ještě neměl. Když mi ho ráno slavnostně předávala, byl jsem opravdu naměkko. Nebo jiná situace. Koukáme s Eliškou na animovaný film Rebelka. Jsme sami tři s Matyášem, protože manželka jela na zdravotní prohlídku. Sedím na míči a už asi dvě hodiny uspávám. Eliška se o Rebelku v nesnázích bojí, takže mě chytí kolem pasu a já jsem v tu chvíli jako přehnaně nastrojený vánoční stromeček. I když je mi šílený vedro a asi jsem chytil na té gumové fialové kouli vlka, držím. Teče ze mě pot a zjišťuji, že zase brečím. Dojalo mě, jak Rebelka zachránila maminku a dokázala jí proměnit z medvědice zpátky na člověka a taky jsem ho konečně za dvě hodiny a padesát dvě minuty uspal. Dojetí mě za tři minuty přechází. Při ukládání do postýlky neobratně cvrknu do hlavičky a malý Pavarotti je zpátky. Prostě mi stačí fakt málo. Třeba i to, že se mě Eliška v noci ( o víkendech má volňásky do naší postele ) drží za rameno. Ležím na zádech a vůbec se nehýbám, aby náhodou tu ruku nedala dolů. Sice mám ráno housera, ale jsem nabitý pocitem ochránce, pocitem lvího krále a milovaného vůdce smečky.

Tohle všechno mám v genech a asi částečně i po tom svém lvovi, po svém tátovi. Dnes k nám přijel na návštěvu. Přivezl Elišce dáreček – stylově kulatého, plyšového lva. A ještě než jí ho dal, poprosil mě, abych jí přečetl dopis…

Dopis pro Elišku od starého Mikuláše ze Stodůlek

Milá Eliško,

Já jsem starý děda Mikuláš a mám na starost dárky pro děti z Prahy – Studůlek, kde bydlí také Tvůj děda Vojta. S dědou občas zajdeme na pivo nebo mě děda pozve na skleničku vína, když v jeho ulici rozvážím dětem dárky. Můj syn, mladý Mikuláš, jezdí zase s dárky za dětmi bydlícími i za Prahou a za týden bude nadělovat také dětem u Vás. Dnes již odjížděl, protože cesta je daleká a jeho sáně nechtějí bez sněhu moc klouzat. A při tom spěchu balení a nakládání kupy dárků, některé tam jsou i pro Tebe, zapomněl jeden dáreček u mě doma na stole a představ si, že to byl dárek zrovna pro Tebe, Eliško. Ale nevadí, protože jsem si vzpomněl, že mi děda Vojta říkal, že pojede dnes k Vám domů přát Tvé mamince k svátku a tak jsem mu dárek pro Tebe dal a poprosil ho, aby Ti ho za mne mikulášsky předal. Doufám, že se Ti dárek bude líbit a dáš mu jméno. Ahoj, Tvůj Mikuláš.

A bychom přeci jen trošku vysušili to slzavé údolí. Eliška svého nového lvíčka pojmenovala velmi svérázně – Overal…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *