Telefonuju zrovna s reklamačním oddělením jednoho e-shopu s oblečením. Potřeboval bych jinou velikost bundy. Ta co mi přišla, je mi malá. A říkám: Takže vy si vezmete tu mojí starou a tu novou mi přivezete, rozumím tomu dobře ? Jen tak ledabyle zavadím očima o manželku, která se na mě dost překvapeně podívá. „Řeším bundu, neboj“…

No jo, všechno se teď točí kolem Vánoc a vánočních dárků. Kdeže jsou ty svátky klidu a pohody. Peklo je to. Apropó, včera chodili čerti. Eliška měla Mikuláše ve školce a když jsem se večer vrátil z vysílání, říkala v posteli, že je navštívil samotný Lucifer: Tati, nebudeš tomu věřit, ale byl to on. Byl fakt hustej. Normálně mě fascinoval…

Mikulášská výslužka dopadla pro Elišku výborně. Děda Jarda konečně nasbíral v Bille potřebné body a vysloužil si plyšového Lumíra Švestku. Dále tu máme spoustu čokoládových Mikulášů a další sladkosti. A pozor, letos jsme vytvořili i jeden rodinný rekord – hned čtyři „sladké“ adventní kalendáře. Kdyby tohle všechno měla sama Eliška sníst, má ve dvanácti cukrovku. Takže pomůžou rodiče… Oba dva totiž čokoládu milují. Pamatuji se na doby, kdy jsem minimálně čtyřikrát týdně vycucnul Jesenku a k tomu si večer pochutnal na celé tabulce studentské pečeti. Všechno jsem samozřejmě zapíjel studeným, plnotučným mlékem…

Už dlouho sbírám různé přeřeky a vtipné hlášky kolegů, moderátorů a sportovních komentátorů. Dneska mi do sbírky přibyl jeden povedený. Vzniknul už dávno, někdy před čtyřiceti lety při jednom hokejovém utkání. Zaznělo tehdy: Obránce Novák se zastřeluje, zastřeluje a teď už jen musíme počkat, až se zastřelí… Píšu to i proto, že jsem někdy blízko zastřelení těch našich vydařených, ale přesto tolik milovaných rodičů. Pořad si totiž neuvědomují, že Eliška ještě samozřejmě stále věří na Ježíška. I když při frekvenci vět typu: Co mám teda koupit k těm Vánocům Elišce? Nebo: Už jsi mi napsal ten seznam dárků, ať vím, co Ti koupit… se dost její neochvějné víře divím… Ta holka totiž všechno slyší !!!

A na závěr další básnický výtvor naší dcery. Je zřejmé, že jí současné mateřství její maminky velmi silně ovlivňuje. Taky asi registruje okamžiky, kdy si tatínek dá trochu hopsinkové šťávy a pak rád v obýváku předvádí svoje oblíbené taneční kreace…

 

Stromeček stojí, na něm ozdoby plamí ( zřejmě nové slovo )

Princezny se všechny vdávaly

Bříška měly jako plamínek

Budou rodit hodně mimínek ( taky zajímavé zvýraznění )

Skákej, skákej hopsinko ( to budu asi já )

Ježeček je drobeček… ( tady se mi básnická nit začíná trochu ztrácet )