Tak už se nám to blíží. Za dva dny přiletí Ježíšek. Já se tak těším… Zrovna dneska mi v záplavě milých vánočních přání na facebooku přišlo jedno netradiční od jistého Ládíka Mádla: Přeji krásné Velikonoce, ať ten následující rok je lepší jako ten co odchází… Po chvilce si to asi chudák po sobě přečetl, tak pokračoval: sorry… Vánoce… Jsem moc z tohoto roku unaven… hroznej rok… No, řeknu Vám, že Ládík musel zažít asi pěkný trauma. Hlavně zdraví, Ládíku…
Eliška měla ve školce vánoční besídku. Byla za mravenečka a dojalo nás to. Obzvlášť, když člověk ví, jak jí na tom záleželo a jak se doma připravovala. Nicméně jednu malou kaňku to mělo – chlapečka, který stál v řadě vedle ní. Zjevně ho to moc nezajímalo. Přišlo mi to, jako by si právě šlehnul dávku LSD nebo vykouřil jointa marihuany. Skákal, křičel, pištěl… Když dostal do rukou dřevěné tyčinky, kterými dětmi bouchaly do rytmu písničky, málem s nimi vypíchnul Elišce oči… Tak říkám manželce: Tohle fakt není dobrý. Ten kluk je dost nezvladatelnej… A možná záměrně jsem to řekl docela nahlas… Když jsme se pak oblékali v šatně, všimnul jsem si, že ho souká do oteplovaček paní, která stála při tomhle mém povzdechu přímo vedle nás…
Taky se Vám musím pochlubit, že jsem docela bravurně zažehnal katastrofu. Málem mě Eliška zahlédla při balení dárku… Protože jich mám tradičně dost (jsem takový dárkový fanatik), tak je balím docela dlouho a to znamená, že za mnou do pracovny nemůže. Vymyslel jsem důvod. V pracovně se nám usídlili Ježíškovi pomocníci: anděl Růženka a dva její slizí kámoši, kteří tu balí dárky pro děti ze střední Evropy. Nikdo dovnitř nesmí, protože kdyby viděl byť jen jeden dárek, nic by pod stromečkem neměl… Už tři dny řešíme, jak vypadají, jako mají barvu, jestli jsou vlhcí (dárky, které balí slizáci jsou samozřejmě vlhké), jakého světla se bojí, jakou řečí mluví, co dostanou oni od Ježíška, jestli je na Štědrý den uvidíme a kdy nám vrátí pracovnu… Řeknu Vám, moje fantazie se díky Elišce rozjíždí do dětských otáček…
A pozor, máme tu také první náznaky dětské sexuality. V momentě, když moje paní přebalovala Matyáše, přiběhla Eliška s metrem a tvrzením: Jdu mu změřit pindíka… Abych splnil zpravodajskou povinnost… Měl dva a půl centimetru…
Vojto, pokračuj (te) prosím dál v psaní vašich zážitků, je to úžasný relax. 🙂
tak to vypadá že u vás v rodině to zatím vyhrává Maty