28.12.2016 Tak zase za rok…

Bylo to krásný, ale je to pryč. Zase to tak rychle všechno uteklo… Člověk týdny shání dárky, celé dny je balí, hodiny nakupuje potraviny a vaří a vaří a smaží a smaží… A pak, pak vždycky přijde takový to divný prázdno. Na co se teď budu těšit ?

Máte pravdu, asi to moc prožívám. Jenže já mám ty Vánoce tak rád.  I když letos to bylo klasicky v duchu – chtěli jste dvě děti, tak si to užijete se vším všudy. Jakoby tušil, že nedostane žádný dárek, dal nám to Matyáš pěkně sežrat. Byl to snad nejubrečenější večer v jeho tříměsíčním životě. Takže vánoční euforii a radost z rodinné pospolitosti a dárků, velmi často střídaly pocity bezmoci, frustrace a připouštím, že i jemné naštvanosti…

Eliška si to bez ohledu na bratrovu depku užila fantasticky. Ježíšek splnil všechna její hlavní přání. Dostala mixér, kávovar i pračku a hlavně dinosauří stan, kuši od Rebelky a vládkyni království poníků – princeznu Celestii. Má svítící křídla a mluví. Těch třináct opakujících se frází už umím nazpaměť…  Zaujalo mě hlavně to, že každému z nás včetně mě a obou dědečků už několikrát mimo jiné řekla, že jsme její nejlepší kamarádka…

Hned brzy ráno jsem chtěl být aktivní a dost se mi to vymstilo. Naložil jsem do auta krabice s použitými balícími papíry a krabicemi a rozhodl jsem se je odvézt do popelnic. Jenže jsem si v té pomáhací euforii neuvědomil, že za mnou ve druhé řadě stojí u baráku dědova Toyota. A tak se stalo, že děda během vteřiny přišel o kus postranní lišty a hlavně o levý blinkr. Asi bude muset Ježíšek ještě chvíli úřadovat…

Odpoledne, na první svátek vánoční přijel praděda Milan. Opět jsme si tedy večer rozdávali dárky. Eliška byla trochu zklamaná. Dostala „ jen „ tři kousky. Zatímco Milánek jich měl asi patnáct. Podle svého to tedy okomentovala: Jenom tři? To je nějak málo, ne? To není fér. Když si pak tu teplákovou soupravu s Mickey Mousem rozbalila, dodala: A navíc jsem si tohle vůbec neobjednala…

Druhý svátek vánoční už bylo potřeba doplnit ledničku, ale kde nakoupit? Nakonec jsme s pradědou vyrazili za vietnamským obchodníkem Hunghem, který většinou ve svém krámku hlídá i svého syna Tejana. Byli tam oba. A měli všechno, co jsme potřebovali. Dokonce i křupavé housky. Díky kluci…

Někdo si zřejmě přeje, abychom měli v příštím roce štěstí, protože hned dvakrát přivolal tak zvanou „ střepovou situaci „. Ta první naštěstí střepy neskončila. Eliška si přála prohlédnout novou meteostanici, kterou nám přinesl Ježísek. Se slovy: Tak mi jí podej ty lemro opičatá (občas je neuvěřitelné, co z ní vypadne) se otočila na manželku a samozřejmě jí skoro upustila… Uf, ještě, že Ti nespadla, to by nám byla na p… (chtěla říct samozřejmě na prd…). V tu chvíli zase ta naše kalupinka zareagovala a dodala: Na pět šutrů… Jak říkám, kde to ta holka v tý hlavě bere ???…

Druhá situace střepy skončila a podle jejich množství nás čeká fantastické období. Praděda Milánek dostal od Ježíška pivní adventní kalendář. Na každý den v měsíci jiné pivko. Když jsme ho odnášeli do auta, krabice prdla. Zámková dlažba byla pod pivní pěnou a asi čtyři orosené láhve se proměnily (jak konstatovala Eliška) v hromadu hnědých a zelených diamantů. Byla to obrovská pivní zkáza a tragédie. A to raději nemluvím o smrtelném výrazu v pradědových očích…

Nikdo se nemohl divit tomu, že jsme 27.12. vyrazili za tetičkou a strýčkem do Žebráku notně unavení. Dokonce Eliška se ráno v posteli nechala slyšet, že je „ zralá „. Že prý bude spát v autě. Já s Matýskem taky… Přidala se manželka. Já taky, dodal jsem. Reakce přišla záhy: Ty nemůžeš, chytili by Tě policajti…

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *