4.1.2017 Bobr

A je tady zase leden. Můj nejméně oblíbený měsíc. Je zima a ještě dlouho bude. A to znamená, že nekonečné soukání dětí do několika teplých vrstev oblečení hned tak neskončí… Obzvášť, když Vám ta malá holka vůbec nepomůže. Nedovedete si představit, jak dlouho nám trvá, než se někam v zimě „ vyprdelíme“…

Na druhou stranu každé drobné úskalí sebou přináší i spoustu veselých okamžiků. Zrovna včera jsme Matýska vsunuli do speciálního maskáčového vaku. Když to Eliška spatřila, vyletělo z ní: Ten vypadá jako ERORISTA…

Na Silvestra viděla poprvé Mrazíka a pobavila mě názorem na Ivánka. Po scéně v chýši u Ježibaby povídá: Už se tati těším až toho Ivana upečou. Je mi hrozně nesympatickej a pěkně hnusně mluví… Na konci pohádky byla trochu zklamaná.

Nepřestává mě fascinovat dětská fantazie a vynalézavost. Je velká škoda, že to časem v člověku mizí. Byla by na světě větší sranda. Hrajeme si třeba na koblížek. Děláme ze sebe válením kouli a pak vypouštíme z pusy marmeládu… Tou si pak mažeme celý obličej. Nebo jíme nakrájené jablko a když sníme tři kousky, začínáme se měnit v kočku. AJGORSKOU samozřejmě… Sledujeme, jak nám rostou vousy, chlupy a drápy. Jediná cesta zpět k lidskému tělu je sníst dva kousky štrůdlu… Taky Eliška začíná kouzlit. Vždycky říká, že má VIBROVÝ RUCE a vypadá u toho jako hledači vody s virgulí…

Když před třemi dny odcházel děda Jarda domů s tím, že už musí jet, že si není jistý, jestli nenechal doma hořet svíčku. A v nadsázce dodal, že by od jeho garsonky chytly v paneláku i byty sousedů. Eliška na něj koukala a pak jen tak ledabyle utrousila: Ale bylo by jim teplo…

Taky si naše dcera usmyslela, že chce k březnovým narozeninám BOBRA. Docela nás to vyděsilo. Trvalo mi dobrých deset minut, než jsem zjistil, že má na mysli křečka… Budu jí to muset rozmluvit. Vzápětí totiž dodala, že bych se o něj samozřejmě staral já. A to nemůžu připustit. Už teď mám na starosti akvárko. Nebýt mě, tak už v něm nic nežije. Takže další zvíře jen přes mojí mrtvolu. Už máme doma zvěře dost…

Ale jinak všechno šlape nádherně. Máme se rádi, Matyáš už má pravidelnou stolici a jeho úsměv s ďolíčky vynahradí jakoukoliv svízel. Eliška je skvělá parťačka, jen občas se u ní projeví takový ten malý náznak první roztomilé puberty. Jdu do svého pokoje, nemám ráda hluk. A co tam budeš dělat?Blbinky… Nechtějte vědět, co se pod tím slovem skrývá…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *