Včera mě pobavily dvě hlášky. Jedna zazněla ráno doma. Vypravovali jsme se s Eliškou do školky a manželka krmila Matyáše. Ten si v jednu chvíli dost hlasitě říhnul. Eliška se ke mně přiklonila a zašeptala: Asi už je plněnej… No a ta druhá se objevila při vysílání BBV, které jsem večer moderoval. Jeden mladší kolega připravoval na poslední chvíli v terénu krátkou reportáž z vyhlašování nejlepšího kanoisty roku. No a v tom presu a stresu namluvil následující: Vítězem ankety je kajakář Josef Dostál, který jako jediný český sportovec v Riu vybojoval dvě zlaté olympijské medaile. Nejdříve stříbrnou a pak bronzovou…

Mimochodem před dvěma dny jsem něco podobného zažil na vlastní kůži i já sám. Při uvedení dalšího velkého úspěchu českých biatlonistek jsem asi trochu zapomněl, že naše největší biatlonová hvězda je čerstvě vdaná. Nicméně vzápětí jsem si to naštěstí uvědomil. Takže ze mě vypadlo: Další medaili v německém Oberhofu vybojovala Gabriela SOU KOUKALOVÁ. V týdenním hodnocení naší práce pak k tomuto jemnému přeřeknutí náš guru Ota Černý podotknul, že právě v takových okamžicích se pozná profík. Díky Otíku…

Ale teď trochu vážnější nota. Nedávno jsem si četl vydařený rozhovor s mým oblíbeným hercem Hynkem Čermákem, který mimo jiné skvěle ztvárnil hlavní roli v seriálu Rapl. Řekl tam jednu moc pravdivou věc: Žijeme v době, kdy se slova láska a pravda stala nadávkami. Nikdo, kdo se nevyzná v poezii, nepochopí, jak je to absurdní…

 

Píšu to jednak proto, že s tím naprosto souhlasím a také z toho důvodu, že bych Vám rád něco ukázal. V rámci mého patronství v NF Rozum a Cit, který pomáhá dětem v pěstounské péči, jsem se stal členem poroty speciální literární soutěže. Děti, které žijí u pěstounů měly za úkol jakoukoliv formou napsat, co pro ně znamená RODINA. Těch prací bylo opravdu hodně a nebylo jednoduché vybrat ty nejlepší. Vyhrát by si zasloužily všechny děti, se kterými si osud takhle nehezky pohrává… Přesto jsem nakonec pět alespoň pro mě nejpůsobivějších vybral. Řeknu Vám, že jsem se při jejich čtení neubránil slzám a dojetí. Ale myslím si, že stojí za to zjistit, že právě tyhle děti dokáží mnohdy tak trefně popsat smysl lásky, objetí a pravdy v rodině a v současném světě…

5. místo – Maruška 10 let

Moje rodina

Bydlím v rodině, kde se máme dobře. Maminka s tatínkem mě nebijí, nenechávají mě stát za trest za dveřmi, nesvítí mi v noci baterkou do očí, ani nepouštějí v noci hlasitou hudbu, která by mne budila.

Že to není nic divného? Že to je normální? Pro mne ne.

Nejprve jsem bydlela v rodině, kde nás docela dost bili. Pak jsme se s mladší sestrou dostaly do dětského domova. Myslím, že by děti neměly být v dětském domově. Tam nás sice nebili, ale bylo to hrozné, cítila jsem se tam osaměle, ale naštěstí jsem tam měla sestřičku, tak jsem si s ní hrála. Ale byla jsem tam smutná. V noci jsem nemohla spát. Když tam přišla vychovatelka, tak svítila baterkou všem dětem do očí. Když mě viděla, že nespím, tak mě poslala stát do kouta za dveře. Když jsme dostali o vánocích dárky, tak nám je potom sebrali.

Až budu velká, chtěla bych mít hodného muže a čtyři děti. Chtěla bych s nimi jezdit na výlety, jako moji rodiče jezdí se mnou. Chtěla bych být maminka, která se dobře bude starat o děti, a která bude hodná.

4. místo Jitka 15 let

 Ještě když mi bylo pět, byl to pro mě smutný svět. Místo mámy tetičky  a v noci tajné slzičky.

Rodinu mám deset let,  je to pro mě super svět!  Jsme rodinka malinká – já, máma a Elinka.

 Maminku mám na zlobení a ratlíčka na mazlení.

Co pro mě znamená rodinka? – Rodinka je půdou štěstí, kde se tvoří kořeny, láska s péčí si tam kvetou, prostě dětské zázemí.

Teď už nejsem nikde navíc,  teď už patřím mamince,  kořeny jsem zapustila,  v naší prima rodince!

 

3. místo Kristián 14 let

Co je pro mě rodina

Rodina. Pro někoho jen slovo, ale pro ostatní je to pojem, za kterým se skrývají něžná slova, probděné noci když jste byli nemocní a spousta lásky, o které jste nepřemýšleli do té doby, než jste sami začali milovat.

Já sem z adoptivní rodiny. Mamka si mně vzala spolu s mými třemi sourozenci. S mými sourozenci je to opravdu těžké. Všichni tři se výrazně odlišují od těch ostatních. Se mnou to taky není lehké. Jsem v pubertě a to je opravdu těžké. Ale o tom teď nehodlám mluvit. Chci se s vámi podělit o svědectví o tom, jak je naše Maminka statečná. Mamka je už starší paní, která by se klidně mohla místo pomáhání nám s věcmi uvnitř nás, ale i s věcmi, které už více zasahují do dnešního světa, věnovat více svým vnoučatům. Ale ona si místo toho vybrala nás. Teď se Vás chci zeptat, co jiného ji k tomu mohlo vést, než čistá mateřská láska bez které by se rodina neobešla.

Teď o taťkovi. Taťka je upracovaný chlap, který v pět hodin ráno vstane a jede do práce, ve čtyři hodiny přijde na náš statek a maká tam až do večera. A to všechno dělá kvůli nám a pro nás. My děti, které jsme se narodily a byly jsme ženami, které nás porodily, odmítnuty, jsme díky obětavosti mamky a taťky, našli domov a hlavně RODINU.

2. místo Kristýna 14 let

Co by byl domov bez lásky!

 

Tak jako pole bez úrodné hlíny,

s plevelem plné kamení,

je malé dítě bez rodiny

samo jen se svým trápením

 

Tak jako slunce bez tepla v létě

které je stále nad námi

je smutno dětem na celém světě

když vyrůstají bez mámy

 

Stejně jak k řece patří dva břehy

a k odpovědím otázky

co by byl život bez tátovy něhy

a mámina náruč bez lásky?

 

1. místo Lucie 15 let

 

Co pro mě znamená RODINA

Slovo rodina, pod tím si každý představí něco úplně jiného, někdo si vybaví maminku, tatínka, někdo televizi či počítač a někdo dokonce ledničku plnou jídla, sice trochu zvláštní, ale někdo to tak má.Ale já si vybavím smečku, která drží pohromadě.

Úplně nevím, kde začít, ale nejspíš od začátku a to tedy, když jsem se 18.12.2001 narodila. Narodila jsem se matce Lucii Zemanové a otci Romanovi Zemanovi. Od mého narození jsme asi dva roky bydleli v Pardubicích. Mezitím se mi dne 25.7. 2003 narodila sestra Klárka. Otec mámu mlátil, chodil domu opilý a tak od něj máma odešla. Potom se matka po letech setkala s mým současným taťkou, kterého znala už z dřívějška a dala se s ním dohromady. Přestěhovali jsme se do Nymburka, kde jsme spolu bydleli. Potom uběhlo pár let a dne 8.7.2009 nám na svět přišla další sestřička Kája. Když byl Káje asi rok, taťka s mámou se rozešli a taťka se odstěhoval. S mámou jsme se odstěhovaly do Kolína, tam jsme s ní byli rok, potom nastaly velké letní prázdniny roku 2013.

Byli jsme u babičky ( taťkovi mamky), když jednoho dne se máma nevrátila z „výletu“. Trvalo to den, dva, týden a máma pořád nikde. Jenže byl konec prázdnin a my jsme se potřebovali připravit do školy, ale jak, když máma nebyla k zastižení. Tak taťka šel, odvezl nás do bytu, nakoupil nám potřebné věci a vypravil nás do školy. Utekl měsíc, dva a máma pořád nikde, už nás napadlo, že měla autonehodu, ale ne.Taťka nám už to nechtěl dále tajit a řekl nám to.

Mámu zavřeli do vězení v Německu kvůli drogám, které tam dovážela. Několik dní jsme z toho nemohli spát, nemohli jsme tomu uvěřit. Ale už tomu tak bylo. V Kolíně jsme s taťkou byli ještě rok a potom jsme se přestěhovali na vesnici, do velkého domku s velkou zahradou, máme tu čtyři psy, kozu, slepice a husy.

Po tomto všem jsem si uvědomila, co pro mě vlastně rodina znamená. Rodina pro mě znamená mít pořád blízko sebe někoho, kdo mi pomůže i v tom nejhorším a nikdy mě nenechá na pospas osudu. Vlastně bych to asi nenazvala úplně rodinou, některé rodiny bývají rozhádané a navzájem si moc nepomáhají. Více než rodinou, bych nás nazvala smečkou. Tou smečkou, která pořád drží při sobě ,,v dobrém i zlém“. Jsem moc ráda, že jsem se dostala do rukou taťky a jsem mu neskutečně vděčná za to, že s námi má takovou trpělivost.