Tak máme za sebou i poslední letošní Vánoce. Pod naprosto seschlým stromečkem jsme si rozdali dárky s babičkou Maruškou a jejím přítelem Pavlem, kteří přijeli ze Švédska. Na severu je místo Ježíška nosí skřítek Tomte a musím říct, že byl zase pěkně štědrý. Dostal jsem mimo jiné suchý šampón ve spreji s hnědou barvou. Takže můžu zakrýt svůj řidší porost na temeni hlavy. Mám radost, budu zase Elvis (nebo minimálně Jarka Metelka).

Po třech týdnech se také vrátila babička Mája z dovolené v USA. A i ona přivezla spoustu dárků. Je fajn, že si pořád navzájem děláme radost. Eliška byla nadšená z princezny Sofie, zapuštěné v pojízdném kočáru nebo třeba ze zpívajícího a pískajícího ptáčka. Když Vám takhle píská a zpívá v obýváku třeba hodinu, dvě, je to nádhera… Já jsem dostal samozřejmě magnet na ledničku do sbírky a také speciální opasek na běhání, do kterého se dají vsunout vitamíny, mobil nebo třeba malá svačina. Eliška ihned zareagovala: To si tam nedávej, to se ti úplně ROZPOTÍ…

Jinak tu máme nové přání. Naše malá dcera už nechce bobra ani křečka. Teď si přeje, aby k nám přiletěly víly. Dívala se totiž na dva díly animované Zvonilky. Dokonce mě donutila, abych jim napsal dopis a nechal ho na terase. Psal jsem tedy přesně tak, jak diktovala: Víly, nemusíte se nás bát. Budete spát u Elišky v pelíšku, neublížíme Vám. Můžu si Vás vzít do školky a můžeme si spolu hrát. Dáme Vám malé hrníčky, můžete papat to co my. Hodně hrníčků mám, můžete přiletět a být u nás. Můžete si zpívat. Podepište si tam jméno. Čekáme…  Eliška, ahoj. Na druhou stranu jsem musel ještě dopsat: Najděte ten papír a přileťte… Musím říct, že to je konečně přání, které mě taky docela zajímá. Pár takových víl u nás doma. Docela zajímavá a vzrušující představa…

Matýsek bude mít za tři dny čtyři měsíce a je to najednou sluníčko. Samý úsměv, jen tak si poprdává, pije mlíko a začíná se pomalu víc a víc hýbat. Jasný důkaz, že to bude velký sportovní talent. Za dvacet let vyhraje Wimbledon. To vím naprosto jistě…

Eliška se taky ráda hýbe, ale víc než nějakou oslnivou šikovností vyniká fantazií a představivostí. Nedávno například vymýšlela nové kreace a polohy na skákacím míči. Skoro se od sebe nelišily, ale názvy, ty měly opravdu roztodivné: Hulbačík, Melicharíst, Olicharík a Klémovík…

A na závěr tu máme další nové slovo. Když jsem se Elišky ptal, jestli chce jet v létě k moři na dovolenou, odpověděla: Tati, já nevím. Aby tam nebyli ti TIRAMISTI… Ta představa je úžasná. To by bylo krásně na světě, kdyby místo kulek ze samopalů, rozdávali Ti kluci ubozí TIRAMISU…