29.1.2017 Bubeny

Máme teď doma nový hit. S Eliškou to dáváme minimálně 148x denně. Je to písnička od skupiny Midi lidi – Rád vařím. V neskutečném klipu tři velmi rozmanití muži zpívají pořád dokola a záměrně s tvrdými koncovkami – Rád VAŘYM a VYM, že to UMYM a holkám se to LÝBÝ… Úplně jsme se do té písničky zamilovalyyy …

Matyáš má rýmu. Asi zadní i přední, protože je to maso. Je úplně zahleněnej a dost ho to trápí. Tím pádem i jeho rodiče. Hlavně v noci. Ale bereme to pozitivně. Třeba si to teď odbude a později bude klid. A je tu i další pozitivní zpráva. Na rozdíl od Elišky se úplně zamiloval do odsávání hlenů z nosu vysavačem. Vysloveně se na to těší. Trošku ho podezřívám, že ho to vzrušuje.

Jinak mě přepadla „Nesmrtelná teta“. Pozvala si mě do pořadu Hoby naší doby. Jsem prý rarita mezi sběrateli. Něco na tom bude, protože já sbírám úplně všechno. Jsem takový vetešník, kterému je líto vyhazovat věci. V tom jsme si prý s Jiřinkou podobní. Ukázal jsem jí tedy své sbírky známek, historických autíček, ořezávátek, pamětních medailí, filmových soundtracků, zátek od piva, starých foťáků a kamer a taky náramkových hodinek. Jo, je toho fakt hodně. K tomu jsem v poslední době přidal dobrá vína a vtipné hlášky, které zazněly při televizním, nejen sportovním vysílání. Bohdalka dostala dvoje kapesní hodinky a já jsem si uvědomil, že jestli bude některé z našich dětí v tomhle směru po tatínkovi, budeme muset koupit větší dům…

 Těší mě, že si Eliška oblíbila klasiku. Už skoro měsíc sjíždíme místo těch nových a často nekoukatelných večerníčků Jen počkej zajíci. Na Kotěnočkina s Rusakovem nedám dopustit. Vždycky když začíná nový díl, křičí Eliška v domnění, že se to naučila skutečně rusky místo NU PAGADI – NU PAKAČI… A samozřejmě fandí vlkovi. V tomhle je po tátovi. Ten zákeřný a přeslazený zajíček mi taky nikdy moc neseděl…

 Co je ještě nového? Koupili jsme další čtyři rybičky. Ať dělám co dělám, tu a tam totiž nějaká skončí břichem nahoru na hladině. Nemám rád pohřby. A tady je to u záchodové mísy mnohdy až nedůstojné. Pojďme raději od toho. Taky pomalu přicházejí na paškál poněkud sofistikovanější dotazy. Zrovna včera večer se mě Eliška zeptala: A tati, budeš někdy plešatej? Jakoby nevěděla, že to u nás máme v genech a že už s tím procesem řídnutí nějaký pátek bojuju. Tak jsem řekl, že asi jo. A budeš mě mít pořád ráda ? A ona: Asi jo. Navíc hned vzápětí dodala: Ten život je stejně hroznej. Jednou budeme všichni na vozíku. A ty navíc plešatej… Řeknu Vám, čekají nás asi hrozný časy…

 Další oblíbený dotaz: Mami, jak sis našla tátu? Jednou i dvakrát se to od mojí milované ženy poslouchá hezky, ale když už to ta naše malá milovnice chce podrobně slyšet po dvanácté… Navíc je to jinak. Já jsem si jí našel…

A nejkrásnější jsou malé omyly a chybičky v Eliščině mluvě. To je to nejpikantnější koření našich fantastických rodinných dnů. Tak třeba: Tati, koupíš mi bubeny ? Cože? No bubeny. Budu zpívat a bumat. Prostě tlustý bubeny na bumtarata… No a dneska ráno mě dostala, když mě poprosila, abych jí koupil prigitální mobil. Jdu ho tedy shánět…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *