Ať už je jaro. Nemám nic proti zimě, ale tahle už mě nějak přestává bavit. Já už se tak těším, až vyrazím s Matyášem v kočárku na výběh. A myslím, že by to slunce a teplo už potřebovala i moje milovaná žena. Vůbec se nedivím, že i její nálada je tu a tam pod bodem mrazu. Já bych se v jejím případě totálně zbláznil už po dvou týdnech. Tímto bych Ti chtěl moc poděkovat, Kačenko. Teď už jen rychlej únor a bude líp. Z té zimy už trošku blázní i Eliška. Nedávno mi řekla ať jdu ven na zahradu a jsem tam VELKOU půl hodinku. Ať prý ukážu, že nezmrznu. Hlavní vzpomínkou z velké školkové zimní miniolympiády byla zase hádka s jistým Davídkem. Prý nedokázal pochopit, že holky u jedné z disciplín předbíhaly. Každopádně mě potěšilo, že domů přinesla medaili a diplom. Sice to prý dostali všichni účastníci her, ale nějak se přece začít musí…

Dost se poslední dobou také bavíme Eliščinou snahou oddálit spánek a večerní samotu v pokojíčku. Občas se i sázíme, co teď právě přijde… Začíná to vždycky podobně: Mami čůrat. To nám nemusíš hlásit. Tak běž. Po pěti minutách se nahoře nad schody ozve: Mám hlad. Prosím jablíčko. A to je teprve začátek. Za chvíli: Zapomněli jste mi vyvětrat…. Mami, chtěla bych si zítra vzít do školky toho plyšového pejska… Uděláš mi k snídani palačinky? …. Pojďte mě prosím pomazlit…  Tati, udělej mi mumii (to je speciální zabalení do peřiny, že z ní kouká jen hlava. Prostě takový doutník s filtrem). A na závěr většinou: Můžu jít spát k Vám? …

Zrovna včera měla Eliška velmi plodný den. Možná i díky tomu, že nakonec dosáhla svého cíle a spala u nás. Ráno z ní vypadlo, že na záchodě vyprdla jitrnici k snídani. Pak chtěla pustit písničky pro děti od Dády Bimbasové. Po obědě jsme hráli slovní fotbal. Eliška ležela ve dle mě na gauči a měla říct slovo na T. Tak říkám: Kdo to teď leží vedle tebe? A ona úplně vážně odpověděla: Točta (měla na mysli kočku, ale ještě pořád má s K trošku problém.)… Taky jsem si všimnul, že má malý škrábanec u nosu. Tak říkám: Co se Ti stalo? A ona: To záleží na tom… Dlouhá pomlka… Že nevím…

Matýsek se při pití mléka dost potí. Teda hlavně hlava se mu potí. Tak říkám: Eliška se přece tak nepotila. A ta malá opět bleskurychle zareagovala: Zkus si mě chovat dvě hodiny a taky se zpotím…

A na závěr malá řečnická otázka: Přijde Vám normální ta písnička o strašidýlku Emílkovi? Strašidýlko Emílek patří do všech postýlek…. Já Vám nevím… Já v tom pořád vidím nějaký prasárničky. Obzvlášť když si to Eliška zpívá pořád dokola…