18.2.2017 Ťink ťonk, tink ťank

„Tati, jsem Ema Kaštovská a vzala jsem si Kašpara Kaštovského. Jsem prodavačkou v obchodě s mobily. Můžeš si nějaký středně velký koupit.“ To jsou mi novinky. Kam ta holka na to chodí… Ale možná by Vás zajímalo, co je vlastně nového?

 Takže, máme dvě malé oranžové rybičky v akváriu. Z celého vrhu přežily jen tyhle dvě. Jsou to bojovnice.

 Česko pohltila biatlonová mánie. Teda spíš všichni koukají na Gabrielu. Ale je fakt dobrá. To se musí nechat. Včera se na ženskou štafetu dívala i naše Eliška. A projevila se jako typická fanynka, když z ní vypadlo:Já fandím té, která bude první…

 Asi mám už několikátou krizi středního věku. Po tří měsíční pauze jsem začal běhat a cvičit břicho. Řekl jsem si, že na starý kolena chci zažít, jaké to je tam mít pekáč buchet… Ovšem bude to dřina. Po prvním výběhu se mi vrátila bolest achilovky a udělala se mi pěkná boule nad lýtkem. A když k tomu připočtu každodenní cvičení břišních svalů, nezvedl jsem se ráno málem z postele. Manželka myslela, že mám infarkt.

 Mám velkou radost a po dlouhé době pocit, že to s tím naším národem nebude zase tak zlé. V pořadu Hobby naší doby jsem v rozhovoru s Jiřinou Bohdalovou řekl, že sbírám staré hodinky značky PRIM. V nadsázce jsem to podal tak, že největší radost si v současné době můžeme udělat hlavně tím, že uděláme radost někomu jinému. No a že jako já bych měl radost velikou, kdyby třeba nějaké nepotřebné primky diváci doma našli a poslali mi je… Netušil jsem, kolik lidí se ozve a hlavně skutečně hodinky pošle. Touhle formou bych moc rád poděkoval. Opravdu mě to dojalo. A to ani trochu nemyslím ironicky, jak by řekla naše malá kalupinka…

 Další věc mě moc netěší. Spíš mě trošku štve. Půlka rodiny je v Thajsku a my tady pořád mrzneme jak veverky… Jak by opět řekla Eliška:To vůbec není fér. A měla by pravdu… Vždycky, když je řeč o Asii, vzpomenu si na oblíbenou píseň mojí maminky. Zpívala jí prý v dětském ostravském rozhlasovém sboru.

 

Čínský vítr z moře letí

Ťink ťonk, tink ťank

Pojďte s námi čínské děti

Ťink ťonk, tink ťank

 

Děti z továren a dolů

Ťink ťonk, tink ťank

Pojďte s námi všichni spolu

Ťink ťonk, tink ťank

 Nádherná píseň… A to ještě nevidíte ten procítěný mámin výraz. To opravdu stojí za to…

 Eliška byla se školkou na výletě v Národní galerii. Když přišla domů, říká:Vážení přátelé, jsme v galerii. Takže nesmíte smrkat, strkat, bouchat, plácat a křičet… Kromě obrazů prý viděla i zajímavé sochy. Jednu s pindíkem a v něm byla prý jakási pinďurka a druhou s pipinkou… Vzpomněl jsem si hned na kolegu Petra Kmenta, který při olympijském závodě plachetnic chtěl říct, kolik úspěchů má na KONTĚ jedna americká závodnice. V zápalu však u toho klíčového slova zaměnil T za D a smysl sdělení se posunul trochu jiným lascivnějším směrem…

 Na Elišce se mi líbí, že už je v necelých pěti letech velmi pořádkumilovná a svědomitá. Když třeba přijdu z toalety, hned se ptá, jestli jsem na WC otevřel okno. Nebo zrovna včera v noci, když jsme šli spát a kontrolovali jsme jí v pokojíčku… Z ničeho nic si sedla na posteli a řekla: Vy jste mi nevyčistili ty uši… Vzápětí si zase lehla a spala. Ona asi opravdu bude učitelka. Prý je to její sen…

 A taky zjišťuji, že jsou obě naše děti požitkáři. To mají po tatínkovi… Například Eliška si včera ve skvělé restauraci Sezóna dala citrónovou zmrzlinu. Na tom by nebylo nic divného, kdyby k ní nejedla současně lososa a nepřikusovala slaný rohlík. Ta holka je prostě gurmán. No a pozadu nezůstává ani Matyáš. Když pominu pro mě nepředstavitelnou kombinaci dýňovo – mrkvového příkrmu s pár deci kojeneckého mléka, máme tu další libůstku. Miluje jezdící kapesníček po hlavě. Dělá mu to moc dobře a tváří se neskutečně blaženě. Od mámy vím, že já jsem bez svého kapesníčku na hlavě ani neusnul…

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *