Našel jsem obrázek, který ve školce malovala Eliška. Byly na něm tři postavy. Tak se ptám: Kdo to je? To jsem já, Matýsek a máma. A kde jsem já? Ty jsi v práci…
A má ta holka pravdu. Je to teď masakr. Plesová sezóna, vrcholí přípravy na muzikál Rocky, do kterého jsem se nechal navrtat a samozřejmě práce v televizi. Ano, připouštím, teď to doma trošku flákám. Dalším důkazem budiž i fakt, že mi moje dcera začala říkat Vojto. Někdy sice řekne i Vojtíšku, ale tatínek najednou úplně vymizel…
I když jednou to vlastně asi před dvěma dny porušila. Snažil jsem se speciální obličejovou pantomimou rozesmát Matyáše a ona najednou povídá: Tati, nechovej se jako mimino…
Taky Eliška vymyslela novou písničku. Musel jsem jí ze skříně sundat elektrické piano a po pár minutách zkoušení to přišlo. Ve svých rodinných fotografických knihách mám vždy tak zvaná mobilní okénka. Říkám jim M und M neboli momentky z mobilu. A ona se toho výrazu v té své písni chytla. Tedy přesněji řečeno vlastně jenom toho výrazu. Mlátila těma svýma ručičkama do chudáčka piána a křičela M und M, M und M, M und M. Po patnácti minutách bylo už dost těžké to vydržet. Nicméně říkali jsme si s manželkou, že by to mohla být dobrá pomsta sousedům. Jedni mají psa, kterého nechtějí pouštět domů a on jim za dveřmi třeba i tři hodiny, hlavně večer v kuse štěká. No a ti druzí mají čtyři kočky, které nám chodí kadit na zahradu… Takže jsme navíc otevřeli i okno. Ať si ten koncert užijí všichni…
Jinak se máme krásně. Matyáš se vlastně permanentně směje a myslím, že si svůj první rok na tomhle světě jaksepatří užívá. Neustále mi po televizní výzvě v pořadu Hobby naší doby u Jiřiny Bohdalové chodí balíčky s hodinkami a ještě pořád se pokouším pracovat na svých břišních svalech. Už skoro tři týdny každý večer cvičím a pořád vůbec nic. Jestli těch osm minut není málo…
Každopádně středobodem dění jsou samozřejmě děti. Eliška si poprvé s asistencí maminky upekla bublaninu. Byla vynikající. Jen jsem netušil, že tam jedna pecka z třešínky přeci jen zůstane. S takovou chutí jsem se do toho zakousnul…
A máme i spoustu dalších zajímavých aktivit. Hrajeme třeba domino. Musím říct, že je v tom Eliška fakt dobrá. Děláme pokusy s plínkou. Naposledy to byla myslím trojka. Byl jsem číšníkem. Nosil jsem Elišce ve sklenici vodu a ona jí pak do té pleny nalévala. Hrozně se pak smála, že jí napuštěnou skoro neunese. Tyhle kravinky se jí dost drží. Občas dělám na schodech shyby. No a co myslíte, že jí nenapadlo. V momentě, kdy jsem byl vytažený nohoře, přiběhla a stáhla mi trenýrky. Málem jsem si zlomil nohu, jak jsem se smíchy na tom schodu neudržel. Nemluvím ani o sousedech, kteří zřejmě celou tuhle akci viděli ze zahrady…
I když je pravdou, že toho mám hodně a často se přes den nevidíme, snažím se večer alespoň na chvíli s Eliškou prohodit pár vět. V poslední době máme oblíbenou hru. Lehnu si k ní do postele a malou baterkou děláme východ slunce. Střídáme se v tom a vymýšlíme ty nejoriginálnější způsoby, jak by to slunce mohlo vyjít. Taky občas přijde jako bouřka. Eliška je Ema, moje manželka a moc se bojí. Já kmitám baterkou a dělám vítr. Když bouřka odejde, hraje manželka Ema, že to nepřežila. Já jsem v šoku, brečím a v momentě kdy už jsem úplně na dně, ona se zasměje a řekne, že jenom na chvíli omdlela. Takhle to opakujeme třeba i desetkrát za večer. A řeknu Vám, že kdyby chtěla, tak to udělám i pojedenácté…