20.3.2017 Eliška má 5

Matyáš má dnes přesně půl roku. A den ode dne je to větší a lepší parťák. Možná je to jen můj bláhový pocit, ale pokaždé, když se na něj podívám, usměje se… S nikým jiným to tak intenzivní není. Pravdou ovšem je, že na něj vlastně pokaždé dělám nějaký rádoby legrační obličej… Tak nevím… Ať už je to jak chce, je prostě k sežrání a věřím, co věřím, já to vím, že to bude fajn kluk.

Hlavní postavou posledních dnů byla ovšem Eliška. Slavila totiž svoje první půlkulatiny a myslím, že si to jaksepatří užila. Nejdřív přímo v den svým pátých narozenin měla malou oslavičku ve školce. Přinesla dětem a učitelkám čokoládové bonbóny a sama dostala spoustu omalovánek a pastelek a taky ruskou sušenku od Rusa Danila, který prý slavil ve stejný den jako ona… Při té příležitosti jsem si vzpomněl na šílené ruské sladkosti, které jsem vyzkoušel v devadesátých letech v Moskvě, když tam táta pracoval. Nalepilo se to na zuby a už to tam zůstalo… Na tuhle sušenku si ovšem Eliška nestěžovala.

Další oslava se konala u nás doma. Byla to párty s nejlepší kamarádkou Natálkou. Byly tam ony dvě, moje žena, maminka Natálky a já… Ze začátku jsem byl raději nahoře v pracovně. Natálka se totiž nechala slyšet, že se tatínka od Elišky bojí. Doslova řekla: Já se ho stydím… Ale pak se ledy prolomily, holky si začaly hrát na miminka a úplně se jim v okamžiku změnila osobnost. Hlavně Eliška u téhle fantastické hry řvala jak prokoplá. Už jsem měl pocit, že budu muset zasáhnout a že se mě asi bude Natálka bát už navěky… Ale naštěstí je to po pár hodinách přestalo bavit…

No a pak přišla na řadu velká rodinná oslava narozenin tatínka a Elišky opět u nás doma. Den předtím jsem moderoval ples ve Vsetíně, takže jsem přijel domů někdy v půl páté ráno a už kolem sedmé se moc spát nedalo. Eliška se opravdu hodně těšila na dárečky… Takže jsem si zhruba v deset dal s dědečky dvě piva a bylo mi nádherně. Troška alkoholu a narozeninová euforie únavu zahnala a já jsem si ten den krásně užíval. Eliška byla nadšená. Dostala tancujícího zajíce, helmu na koloběžku, mluvící, plačící a asi i prdící miminko Šušu, skákacího pavouka ( mimochodem to je trest pro mě, protože pavouky nemám rád a tutově budu zrovna tohohle nacházet často ve své posteli), kolotoč na koníky a taky od dědečka první kufřík se šminkami. Nedovedete si představit, jak fantasticky se nalíčila, tedy spíš napatlala. A to samé, jasnou červenou rtěnkou udělala i nám všem ostatním. Eliška vypadala jako hodně unavená šlapka po pěti dnech tvrdé šichty a my ostatní jako vysloužilí klauni, kteří navíc dostali pěstí do nosu…

Ani na tatínka se nezapomnělo. Dostal jsem spoustu dárků. Od krásných vín přes super ponožky, tričko a parfém až k nádherným hodinkám od manželky. Asi jsem prostě hodnej. Navíc mě dojal táta, když označil mým jménem tašku s dárky a ještě to jméno vybarvil. Kéž by takových chvilek a okamžiků bylo co nejvíc. I ve 42ti letech jsem si opět připadal jako malý kluk a to je skvělý. Mám velké štěstí, že jsem se narodil zrovna svojí mámě a tátovi…

Po oslavě jsem v reakci na nějakou zanedbatelnou manželskou při řekl nahlas: Tak máma už mě nemá asi ráda. A Eliška velmi pohotově zareagovala: Tak se rozveďte. My budeme s mámou tady v tomhle baráku a ty si koupíš jinej. A já říkám:A to bys chtěla, abych s Vámi nebyl? A ona: No je to řešení…

A aby toho nebylo málo. Když jsem si zhruba v půlnoci šel lehnout do postele, čekalo na mě pod peřinou překvapení. To by mě zajímalo, kdy tam toho pavouka dala…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *