Eliška leží na gymnastickém míči a dělá zvláštní pohyby. Cvičíš jo? Jo, jo, chci posílit břišní tance…

Je fakt, že to teď tanec docela je. Vrcholí mi muzikál Rocky a s akcemi se roztrhnul pytel. Ještě musím vydržet do 9. dubna. Pak už je to lepší. Tedy relativně. Jdu na operaci s kolenem. Na magnetické rezonanci zjistili, že mám prasklinu v menisku. Takže s běháním a s tenisem je na nějaký čas konec…

Taky už pomalu vybíráme dovolené. Chtěli bychom k moři, ale s tím naším malým capartem to asi nebude žádná legrace. Na druhou stranu už prostě k moři musíme. Jinak to nejde… Naštěstí jsme v tomhle s manželkou jednotní… Už brzy budu zase blízko žralokům. Nevím proč, ale od malička tohle zvíře miluju. Ano, mám z nich obrovský respekt a hrůzu, ale zároveň mě neuvěřitelně přitahují…

Zrovna včera jsem slyšel jeden žraločí vtip. Baví se táta žralok se synem a vysvětluje mu, jak lovit lidi. Až uvidíš člověka ve vodě nad Tebou, tak vyplavej a třikrát kolem něj udělej kolečko. Ať vidí Tvojí ploutev. Pak se ponoř a ze spodu ho zakousni. Jo, jo, tati, ale proč ho musím obkroužit? To ho chceš žrát s těma hovnama nebo co? …

Eliška je úžasná ségra. Hladí Matyáše, zpívá mu, povídá si s ním a naposledy ho neuvěřitelně rozesmála. Hrála si před ním na maratónskou běžkyni. Křičela při tom a vše názorně a velmi rychle ukazovala:Běžím, běžím, napiju se, dám ti pusinku a pořád dokola… Ten kluk se smál, že při tom zapomínal pomalu dýchat…

Vlastně pořád se doma neskutečně bavíme. Nikdy bych nevěřil, jak moc nás všechny chytne malování na kameny. Vzniklo několik opravdu parádních kousků. A samozřejmě nás baví hlavně Eliška a její hlášky.  Nedávno mi třeba řekla, že mám velkej nos, doslova je to prý frňák.  Nebo se ve školce trochu pohádala s kamarádkou. Když mi to vyprávěla, tak jsem podotknul, že bych se s ní už asi nekamarádil. A ona na to: Však já taky. To už není kamarádka. To je jenom příbuzná…

Taky má Eliška jeden velký kulinářský zážitek. Poprvé jedla jak ona říká hambungra z Pekáče ( samozřejmě myslí Mekáč ). Vyndala si sice z housky okurku a cibuli, ale jinak prý to bylo vynikající…

Taky mě těší, že už vnímá, co říkám při moderování v TV. Tedy alespoň částečně. Nedávno se mě ptala, jestli opravdu existuje to San Bambíno. Jaký San Bambíno? No, říkal jsi to ve zprávách… Po chvíli jsem si uvědomil, že myslí asi San Maríno, kde naši fotbalisté hráli kvalifikaci o postup na MS…

A na závěr malá perlička. Asi byste neuhodli, jaká slova používáme nejčastěji při komunikaci s naším půlročním synem. Když jsme si to s mou ženou uvědomili, smáli jsme se asi hodinu. Takže ona používá nejvíce dvě tajemná slova Kiko, kiko a já ještě záhadnější výraz BUGAGA… Neptejte se proč… Prostě to tak je…