14.4.2017 Koleno

Tak mám po operaci. Ze samého běhání se mi pochroumalo koleno. Zrovna jsem se vrátil z nemocnice domů a musím říct, že narkóza byla zase úžasná a doktoři zjevně taky. Kolínko mám sice nateklé, ale nebolí. Dokonce můžu chodit bez berlí. Klobouk dolů. Jen toho jídla mohlo být trošku víc… Takovej hlad jsem už dlouho neměl. Nicméně dvoudenní hladovka měla i pozitivní stránku. Když jsem se doma opatrně převlékal, manželka se podivila, jak jsem pohublý… Má to něco do sebe – vysadit jídlo…

Je to vůbec takové nemocné období. Ve stejnou dobu jako já s kolenem se s nepříjemnými střevními problémy prala v jiné nemocnici tchýně Marcela a seznam marodů zdaleka nekončí. S virózou ulehl ve Švédsku mámin přítel Pavel a bohužel se s něčím podobným trápí i náš nejmenší… Tak moc jsme se všichni těšili na Velikonoce u dědy Milana v Zákupech, že možná nakonec nikam nepojedeme a budeme pod dekou prdět do gauče doma v obýváku.

Nejvíc v pohodě je Eliška. Pořád něco vymýšlí. Zrovna přiběhla za mnou do pracovny a říká: Víš, že mám dneska svátek. Je pátek… a já jsem blázen. A představ si, že jste mi nic nedali…

Ale což, všechno špatné k něčemu vždycky dobré… Alespoň jsem se zpomalil a mohl se věnovat i některým restům. Napsal jsem třeba dopis mamince. Byl to úkol od jedné redaktorky časopisu Ona Dnes. Téma čistě na autorovi a délka zhruba patnáct řádků. Tady je výsledek…

Moje milá maminko, jsi nejlepší na světě. I když mi vždycky strašně vadilo, jak jsi mi čistila uši a stříhala nehty J. Přesto jsi mámou se vším všudy a navíc úžasnou kamarádkou a duchem nejmladším a nejenergičtějším člověkem široko daleko. Díky Tobě jsem poznal svět a díky Tobě vím, že život není peříčko. Ovšem, jak už jsi několikrát ukázala, všechno lze překonat. Zavřít jedny dveře a otevřít nové, lepší. Přes třicet let jsi pracovala na letišti a i díky tomu máme spolu zážitky, na které nikdy nezapomenu. Vzala jsi mě na bílé pláže kubánského Varadera, byli jsme spolu u sochy Ježíše v brazilském Riu, procházeli jsme se po Rudém náměstí v Moskvě, opili jsme se místní pálenkou v centru thajského Bangkoku, prošmejdili jsme v Madridu slavný fotbalový stadion Santiago Bernabeu, na new yorském Manhattanu jsi mi koupila mojí první mikinu s kapucí nebo jsme si pochutnali na vyhlášených jahodách se šlehačkou v areálu londýnského Wimbledonu. Asi si vzpomínáš, jak jsem Ti k šedesátinám před pár lety složil písničku. V refrénu jsem zpíval: Marie, Maruška, maminka, světluška. Překrásná, nádherná, úžasná letuška… To pořád platí a vždycky platit bude, mami. Díky za všechno !!!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *