4.5.2017 Kaďostroj

Je pořád zima a pěkně mě to štve… Prostě globální ozimování. Jinak to nevidím. Sleduju to na lidech kolem sebe. Podle mě už všichni potřebujeme slunce. Padá vláda, šéfové fotbalu i basketu… Ať už proboha začne svítit…

Prostě začínáme všichni trošku blbnout. Je to i tou zrychlenou a přetechnizovanou dobou. Koneckonců, nemusíme chodit daleko. Nedávno si tchán spletl domy a místo u nás zazvonil o vchod dál. Měl u ucha mobil a ani si nevšimnul, že mu neotevřela jeho dcera, ale sousedka. Normálně vešel dovnitř, stále hovořil do telefonu… Sundal si boty a směřoval do obýváku… Konsternovaná sousedka zůstala stát v předsíni jako opařená. Že není něco v pořádku, zjistil až v momentě, kdy na schodech zahlédl souseda… Až tehdy si uvědomil vážnost situace…

Při té příležitosti jsem si vzpomněl na kamaráda Honzu, který v souvislosti s mobilem zažil hotové peklo. Přišel na pohovor se šéfem tehdejšího Dobrého rána v České televizi. Bylo mu řečeno ať počká chvíli v jeho kanceláři. To čekání se protáhlo na půl hodiny a tak naťukal do mobilu smsku svojí přítelkyni, že ten šéf je pěknej debil, že tohle se jako nedělá. Ovšem omylem tu zprávu místo svojí partnerce poslal právě tomu šéfovi. V tu chvíli na stole vedle něj pípnul telefon. Šéf si ho totiž nechal v kanceláři. No a co čert nechtěl, tedy spíš Honza… V okamžiku, kdy vzal ten mobil do ruky s tím, že tu zprávu vymaže, vstoupil šéf dovnitř… Nakonec se oba tomu zasmáli a dopadlo to dobře, ale byla to síla…

Doma jsme zatím naštěstí nezešíleli. Matyáš nám dělá radost. Zatímco ze začátku jsme překonávali rekordy v kakacích pauzách. Teď se blížíme nejlepším výsledkům ve vyměšovací rychlosti. Je to doslova kaďostroj. Trošku s tím koresponduje i Matyášův noční oblek s malými batmany. Eliška mu už ani jinak neřekne…

Čarodějnice jsme upalovali u tety a strejdy v Petrovicích. Fatru tam měli slušnou. Jen škoda, že do ní naházeli i starý nábytek, pneumatiky a spoustu velkých kusů umělé hmoty. Málem jsme se s dětmi v tom černém dýmu udusili. Jenže jen tak hladce se nám utéct nepodařilo. Když totiž Eliška zjistila, že jsou poblíž soutěže a atrakce pro děti, akce vichr z hor dostala trhlinu… A tak se jezdilo na spřežení s koňmi a také skákal slalom v pytli. Při sledování jejího souboje s o hlavu větší holčičkou se ve mně probudil soutěživý otec, který za každou cenu žene svojí ratolest k vítězství… Tentokrát to nevyšlo, ale příště jí určitě dáme na frak… A nebo jí aspoň strčíme do pytle…

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *