1.6.2017 Hej do

Já vím, dlouho jsem se neozval. Ale čas letí jako bláznivý a přiznávám, že se mi ani moc psát nechtělo. Raději jsem si všechno hezky prožíval a hlavně užíval. Zrovna jsem volal z práce domů, jak Eliška tráví dnešní svátek dětí. Říkala, že dostala ve školce spoustu dárečků, ale že mi je ukáže až večer. „ A je tam něco i pro tatínka? „ zeptal jsem se. „ Ne, není, je dneska snad den chlapů…? „

Ve druhé půlce května jsme byli u babičky ve Švédsku. Je super, že si tam vždycky přivezeme naprosto dokonalé počasí. Opět jsme cestovali po místních ostrůvcích kolem Goteborgu. S Eliškou jsme chytali kraby na párek a taky jsme se koupali. Mile mě překvapilo, že ta holka do toho studeného moře vlezla. Ba co víc, ono se jí to líbilo. Má tak novou přezdívku – Eliška Venclovská.

Matyáš zvládl svůj první let v životě s velkým přehledem. V podstatě ho celý prospal. Ani se nedivím. Letěli jsme vrtulákem a zřejmě ho ten hukot uspal. A to i přesto, že Eliška manželce radila, aby už mu to mlíko nedávala. Říkala „ Ty ho pořád zavodňuješ a on neusne „…. Usnul… Když jsem si jí kvůli tomu trošku dobíral, odvětila: „ To není vůbec sranda. Vidíš, že bych se jako smála? „  A navíc k tomu dodala: „ Nebudu s Tebou dabetovat“.

Během devíti dnů v zemi tří korunek jsme se naučili i pár švédských slov. Tak třeba škola se řekne skola. Nebo Lampa se řekne lampa … Velmi používaný pozdrav je Hej. Při rozloučení pak Švédové říkají Hej do. Podle toho , kolikrát tahle dvě slovíčka Eliška řekla, vypadalo to, že je nejvychovanější holčičkou severní Evropy. Pravdou je, že si to pak trošku pokazila. V jednom obchodě jsem poděkoval, to se řekne Tack ( TAK) a dodal jsem tak a jdeme. No a naše malá k tomu jen dořekla: „ Do prdelky“. Načež si nacpala míč pod tričko a dodala, že je v patnáctém měsíci… Ještě, že jí v tomhle ohledu tradičně dost upjatí seveřani nerozuměli…

Ona umí rozesmát i rozplakat. Cestou na letiště při zpáteční cestě byl na nebi mrak, který připomínal rozvětvený strom. Eliška se dlouze dívala přes přední sklo auta a pak z ní vypadlo: „ To vypadá jako krásný strom. A v tom stromě jsou schovaní všichni zemřelí… Dojetím jsem vůbec nedokázal reagovat…

Ono se dá vlastně říct, že největší moudra vypouští Eliška hlavně v dopravních prostředcích. Při cestě z pražského letiště domů rozsypala ze svojí sedačky v autě pytlík s piškoty. Říkám: „ No, to je tedy pěkný „. A ona: „ Neboj, budeš tu mít aspoň něco na hlad. Otevřeš dveře, ofoukáš to a sníš to…  Když jsme u toho foukání… Moje milá žena to naučila Matyáše. Foukají na sebe a je to ta největší legrace, jakou si kluk dosud uměl představit…

Hned první večer po návratu, se opět ozval náš starý dobrý „ kamarád „. Pes od sousedů štěkal a štěkal a štěkal… Až se Eliška naštvala a povídá: „ Tati, vezmi zápalku. Strč jim jí do zvonku a bude jim to celou noc zvonit… Asi to opravdu příště udělám…

No a na závěr důkaz, že máme opravdu čistotné a dobře vychované děti. Byli jsme na obědě v naší oblíbené restauraci Sezóna v Horních Počernicích. A zašli jsme se s Eliškou podívat do ubytovací části na chodbu s pokoji. Povídám: „ Budeme tady někdy spinkat? A Eliška: „ Joooooo, ale vezmu si svůj polštář a peřinu.“ A proč ? „ Abych nechytla vši „…

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *